Vidět Neapol a .....

Autor: Milan, OK2IMH <viz text >, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 30. 09. 2007

Tento článek sice zrovna moc nespadá svojí tématikou přímo do radioamatérské činnosti, ale týká se mého zázemí doma (především té paní, co u ní bydlím, ...už 20 let). Chcete-li vysílat, musíte mít doma klid...
A tak jsme se vydali na výlet, dokonce bez našich dvou ratolestí. Ovšem otázkou je, zda 17-ti letá dcera a 15-ti letý syn jsou ještě ratolestmi, zda se spíš nejedná o klacky, hi..
Určitě ne, jen jsem si dělal legraci...Oba dva se těšili na 4 dny bez rodičů asi tak stejně jako my na stejnou dobu bez nich...
Výběr místa a času jsem plně nechal v režii manželky a jak to celé dopadlo ??

Protože ležení u moře mi zrovna moc nedělá dobře, zvolili jsme poznávací zájezd a vzhledem k prodlouženému víkendu na konci září to docela pěkně časově vyšlo.
Vydali jsme se na jih Itálie do Neapole s cílem vidět i blízké Pompeje, Vesuv a ostrov Capri ať jmenuju to nejdůležitější..
Před cestou jsem ze všech stran slyšel, že se vrháme přímo do centra kriminality jižní Itálie, ale co naplat. Kdo se bojí, nesmí do lesa !
Hodně jsem se rozmýšlel, zda a co vzít za fotovýbavu, ale nakonec jsem byl rád, že zvítězilo rozhodnutí vzít zrcadlovku a ne malý kompaktík. Sice jsem vše omezil na jeden víceméně širokoúhlý objektiv, ale i tak to stálo za to. Základem všeho počínání bylo především dávat si pozor na své věci a nic nenechat náhodě nebo zlodějům. A tak jsme se vrátili s krásnými zážitky beze ztráty byť jediné malé věci či peněz.

První den byla v plánu cesta z Prahy do Neapole, pochopitelně letadlem. Po příletu (kolem 10 ráno) nás čekal autobus, kterým jsme tak trochu objeli město, abychom nějak "zabili čas", než se budeme moci ubytovat v hotelu. V prospektu cestovní kanceláře to stálo poněkud honosněji, ale vem to čert...
Po ubytování nastala první fáze organizovaného zájezdu - dělejte si co chcete. Tak jsme si dělali co jsme chtěli - vyrazili jsme se ženou vlakem do Sorrenta. Cca hodina a dvacet minut jízdy vlakem a byli jsme na místě. Prohlídka města, vynikající zmrzlina, krásný výhled na lodě brázdící moře v záři zapadajícího slunce - no prostě paráda. Vrátili jsme se potmě a kupodivu ani nebyl problém přejít setmělým Náměstím G. Garribaldiho k hotelu.

Na druhý den ráno jsme organizovaně vyrazili do neapolského přístavu, abychom se odtud přepravili na ostrov Capri. Byly dvě možnosti - pomalým trajektem nebo rychlou lodí. Zvolili jsme variantu "blesk". No to jsme si dali !! Loď po vyjetí z brány přístavu opravdu pořádně zabrala a obě její turbíny hvízdaly vysokým tónem. Příď lodi místy "vyskakovala" více než 2 metry. Silné výkyvy do stran také nebyly nejpříjemnější. A tak se stalo, co muselo se stát. Slabší povahy vrhaly své snídaně do igelitových tašek, které rozdávali zaměstnanci lodní společnosti na každé ze dvou palub. Některým byly i dva kusy málo...Mnozí tak přijeli na Capri hladovější, než když se probudili, hi.
Kolem nás to bublalo a chrochtalo opravdu silně, ale vydrželi jsme ten nápor a snídani si uchovali. Těch "postižených" mi ale bylo docela líto, vždyť je čekala ještě i cesta zpátky tou samou lodí...
Na ostrově jsme se přidali k dalším dvěma párům a společně vyrazili obdivovat krásy Capri. Zvolili jsme značně netradiční trasy. Sice jsme nebyli na nejvyšším bodě ostrova, ale byli jsme na dvou krásných vyhlídkách vpodstatě sami, což, vzhledem k počtu návštěvníků, byl malý zázrak. Kolem poledne jsme dorazili do "Marina di piccollo", což není nic jiného, než malý přístav. Zde jsme poobědvali a poté zašli na blízkou pláž a vykoupali jsme se v moři ! Voda byla nádherně čistá a teplá, tak to prostě nemělo chybu !!
Po koupeli jsme vyrazili do přístavu na zpáteční cestu. Seděli jsme vzadu na horní palubě, zhruba v ose lodi, a tak žádné problémy se žaludkem nenastaly.
Následující fotky ukazují pohled shora na malý přístav, druhá pak nejvyšší bod ostrova. Na třetí jsou vidět "dva zuby", které jsou vpodstatě na všech propagačních fotkách ostrova, poslední pak ukazuje školní loď, kterou jsme potkali na zpáteční cestě.






Co s načatým večerem ?? Bylo teprve krátce po páté a tak padlo rozhodnutí podívat se do staré části Neapole. Vzhledem k předchozím varováním jsme vyrazili bez fotoaparátu, bez dokladů, bez všech kousků zlata, včetně náušnic. Když jsem později viděl stav ve městě, byl jsme rád, že jsme tak učinili.
Neapol nás překvapila obrovskou špínou v ulicích, hromady odpadků byly místy až do výšky dospělého člověka. Všude podivné existence, nabízející všechno možné od notebooků přes nabíječky snad ke všem mobilním telefonů (snad i včetně NMT, hi) až po CD nebo sluneční brýle, skupiny mladých, kteří se bavili rozbíjením sklenic, divokou jízdou na skútrech (mnohdy i ve třech !)..No prostě Sodoma Gomora.
Vidět potkana velikosti středně velké kočky nebylo nic neobvyklého. Uličky úzké, balkony se téměř dotýkaly, všude spousta sušícího se prádla, proplétající se skútry, jejichž řidiči či řidičky za jízdy jednou rukou řídí, druhou telefonují nebo vy´tukávají SMS.... Že v Neapoli budou dodržovat alespoň základní pravidla provozu, např. signály semaforu ?? Nebo že je tu jednosměrka opravdu jednosměrná ? Tak to také rychle zapomeňte! Přes křižovatku se jezdí i chodí téměř zásadně na červenou, pokud byste čekali, že vás někdo pustí přes cestu, tak na to zapomeňte, budete stát do rána. Prostě musíte vyrazit mezi auta a skútry. Pokud už jste mezi nimi, tak vás pustí. Chvíli ale trvá, než si zvyknete...
Blinkr je téměř neznámý prvek otlučených a pomačkaných "vozítek" všeho druhu. Zato houkačka je nejpoužívanější výbava. Troubí se všude a na všechny. Přesto, že v dopravě vládne pro nás nepředstavitelný chaos, se vše obejde bez vážnějších nehod, odřené auto ale patří k "povinné výbavě".
Setmělo se a my jsme po další cca hodině procházky poněkud "vyměkli". Začali jsme hledat cestu k hotelu. Anglicky se nechtěl (nebo neuměl) nikdo bavit. Tak jsem zkusil svoji "znalost" asi tak 5-ti italských slov. Zvítězil jsem ! Na to reagovali pozitivně, nevadilo dokonce, když jsem poděkoval výrazem "garcia" místo správného grazzia, hi. No co, vždyť jsem se teprve 5 minut předtím začal italsky učit, hi.
Na hotel jsme dorazili pozdě večer a tak nezbylo, než jít spát.
Z Neapole mám pár fotek z prvního dne, tak jsem je tu dal.






Na první z nich je vidět pohled na město a přístav, druhá ukazuje Dóm v centru města. Na třetí je část královského paláce a na poslední je "Hrad na vejci". Proč se tak jmenuje, naše paní průvodkyně nevěděla...

Tak tolik v krátkosti k Neapoli. Snad jen malou zajímavost...
V centru jsem si všiml domu se zajímavým nápisem. Náš známý produkt z Plzně to ale asi neznamenalo...






Název článku jsem vzal ve velké nadsázce. To město, i přes mnohé krásné památky, rozhodně nepatří k tomu, co by člověk měl vidět a pak mohl klidně umřít, hi...

Návštěvu Pompejí a výstup na Vesuv si nechám na další článek...