Hamradio 2014

Autor: Milan, OK2IMH <viz text >, Téma: Informace, Vydáno dne: 29. 06. 2014

Po několika letech, kdy jsem z pracovních důvodů nemohl do Fridrichshafenu, jsem se tam opět vydal.
Protože se mi nechtělo jet samému, ukecal jsem po Skypu Petra ULQ, aby jel se mnou. Povedlo se a tak jsme ve čtvrtek během dopoledne vyrazili na cestu k Bodamskému jezeru.

První zastávka byla v Brandýse n/L, kde jsem potřeboval vyřídit něco u zákazníka. Málem jsme dál nejeli, protože při nákupu v místním super-hyper marketu jsem málem přišel o platební kartu a bez ní bych byl takříkajíc nahraný. Bankomat mi spolknul kartu, protože byl po doplnění a údržbě nedovřený a tak karta nevyjela z něho ven. Po chvíli mi to napsalo, že mám kontaktovat svoji banku a nějaké to bla bla bla k tomu. No super, bez peněz na týden do SRN nelez!
Naštěstí se u bankomatu objevil pracovník jisté peněžní služby a ten mi kartu (po ověření mé totožnosti, samozřejmě) vydal zpátky. Prostě štěstí v neštěstí. Když jsem totiž kontaktoval GE-money bank, které patřil ten bankomat, tak mi s pokusem o soucitný tón sdělili, že mi nemají jak pomoci... Služby jako hrom... Ještě, že u nich nemám konto...

Na leknutí jsem si dal dobrou zmrzlinu a potom jsme jeli dál. K večeru jsme se rozhodli, že na jeden zátah nepojedeme a někde přespíme. Protože trasu kolem Regensburgu znám dobře z dob, kdy jsem tam jezdil docela pravidelně, nebyl problém najít slušný penzionek s dobrým pivem a dokonce česky mluvící obsluhou, hi.
V pátek ráno jsme posnídali a pokračovali dál. Před polednem jsme dorazili na místo. Zaparkovali jsme moji stařenku Octávii (potřebuji ji na navazující služební cestě, "mladá" Audinka musela zůstat doma, hi) na parkovišti a šli do haly na výstavu.

Po zhruba 4 a půl hodině jsme toho měli oba plné zuby. Petr dokonce při opouštění haly s bleším trhem zanotoval kousek písničky Ivana Mládka ("mám to za sebou", hi, hi)...

Nastal další bod programu - sehnat ubytování. Protože náš "moravský bafuňář a skvrna Slezska" neměl letos ubytování s těmi "lumpy z ČRK", museli jsme hledat sami, hi... V minulosti oblíbený kemp Fischbach byl ale plný... Mladá paní na recepci nám poradila jiný kemp, sice úplně na druhou stranu, ale jak se ukázalo, byl lepší než ten jejich, hi... Takže se vše v dobré obrátilo...

Do kempu v Tettnangu jsme dorazili po troše hledání, protože "stařenka" nemá navigaci a její uživatel je sklerotik a navigaci zapoměl doma na stole, kolem 19 hodiny. Paní na recepci se už viděla doma, ale ještě nás ubytovala. Dala nám místo na kraji kempu, elektrika, voda v místě, ticho taktéž...
Po zaparkování vozidla jsme se pustili do večeře. Hlad už jsme měli oba, hi... Potom jsem vytáhl lahvinku dobrého červeného a připili jsme si na jednu mladou inženýrku a čerstvého bakaláře, které jsem doma neměl kdy zapít, protože jsem denně v autě.
Je to moc příjemný pocit vědět, že vaše dcera ukončila studium ekonomie s červeným diplomem po 5-ti letech řádného studia (včetně zahraniční stáže). Našla zajímavou práci u zahraniční společnosti, de facto je už "samostatná jednotka". Syn dokončil bakalářské studium mechatroniky obdobně úspěšně. Toho ovšem ještě čekají dva roky dalšího studia. Vzhledem k tomu, jaké má výsledky, jak ho to baví a co všechno kolem toho stíhá, nemám o něj strach ani trochu. Není nad to, když děti dělají radost!
Večer v kempu byl jako malovaný, později podkreslený vzdálenou bouřkou, která se nám, naštěstí, vyhnula. Kolem 23 hodiny jsme se odebrali do svých ložnic, hi. Petr měl stan, já jsem zvolil sedadlo spolujezdce v mém autě. Polštářek pod hlavu a spacák přes sebe - spal jsem jak miminko. Ráno jsem vstával kolem 8-mé. Petr, protože se vzbudil o dost dřív, už měl projité celé okolí kempu. Po snídani a ranní sprše jsme vyrazili na tradiční výlet. Celý víkend se ten veletrh fakt nedá vydržet, hi.

Letos jsme zvolili prohlídku města Lindau, které je pár km před Fridrichshafenem a kolem kterého jezdíme už léta. Vzhledem k zapomenuté navigaci ani moc jiných možností nebylo, hi... Město jako takové je velice hezké, asi nejvíc navštěvovanou částí je ostrov v Bodamském jezeře spojený mostem s "pevninou".

Tak jsme zaparkovali auto poblíž Úřadu zemské rady a vyrazili pěšky do města. Moc hezké to bylo... Teplota přesahovala 29 stupňů, ale spousta zeleně, stromů (tím pádem i stínu) nám to ulehčila. Prochodili jsme město sem i tam, občas sedli někam do stínu a relaxovali... Po obchůzce ostrova jsme sedli do auta a jeli zpátky do kempu. Po pozdním obědě jsme si šli zaplavat do bazénu, na slunci bylo i tady kolem 29 stupňů a tak to bylo příjemné zpestření odpoledne.

Večer jsme zašli ještě na výbornou pizzu a protože se začalo stmívat, šli jsme na naše stanoviště č.88, hi. Ještě jsme chvíli podebatovali, ale protože začalo pršet, museli jsme zalézt do svých ložnic... Pršelo docela silně a celou noc.

I ráno jsme balili (resp. Petr balil) za mokra. Po snídani jsme vyrazili do Fridrichshafenu, kde jsem Petra "předal" Honzovi UFY, který ho bral domů. Já zůstávám v Německu ještě týden na mateřské firmě, kde mě čeká školení českých zákazníků...

A co že jsem si koupil? Vůbec nic. Úplně mi stačilo, že jsme potkali spoustu známých, nasáli tu atmosféru přátelských setkání a odpočinuli si od denních starostí...

A tady je tradiční fotodokumentace, hi :




Pohled na bleší trh...







Nabídka elektronek byla velmi zajímavá...







Chvílemi jsem si připadal jako na burze staré techniky, hi...







Philipp, DL2AM a Petr, OK2ULQ...







Olda, OK2PZA s dalším kolegou z OK...







Georg DF1SR...







DL3EBJ, DF3RU,---, OK2ULQ, DL6SH, OK2IMH a vpředu DF1SR...







V nabídce byla spousta měřáků...







Místo č. 88 v kempu u Tettnangu... "Stařenka" a OK2ULQ...







V kempu parkoval i jeden zajímavý caravanista s traktorem...







Park v Lindau...







Park v Lindau...







Lindau 1...







Lindau 2...







Vjezd do přístavu Lindau...







Bazén v kempu byl přímo exkluzivní...







Bazén v kempu s vířivkou, hi...