Jak jsem objevoval Ameriku - I

Autor: Milan, OK2IMH <viz text >, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 30. 09. 2019

Někteří tvrdí, že Ameriku prý objevil Kolumbus. Jiní říkají, že Vikingové to udělali mnohem dřív a dokonce primitivnější technikou. No nevím, já u toho nebyl. Sám jsem se pokusil objevit Ameriku letos první tři týdny v září. Naposledy jsem tam byl před téměř 20-ti lety, tak mě to lákalo znovu. Navíc po několika letech, kdy dovolená byla spíš zbožné přání než skutečnost, jsem se počátkem roku rozhodl, že s manželkou vyrazíme poznávat národní parky západního pobřeží USA. Arizona, Nevada, Utah a California.
Když jsem viděl ceny cestovních kanceláří, dělaly se mi mžitky před očima. Vše bylo skoro dvakrát tak drahé, než jsem si sám předem ověřil. Padlo tedy rozhodnutí, že ano, výlet do Ameriky bude. Budou národní parky, výlety, ale vše v naší režii. Přeci nebudu vyhazovat peníze z okna za něco, co pořídím mnohem levněji a hlavně budu si moci svobodně (dá-li se tak mluvit o výhodách cesty s manželkou, hi) určit co, kdy a kde navštívím. Prostě si dopřejeme vše, co budeme chtít a nebudeme platit nikoho ani nic navíc. Nikdo mě nebude honit z místa na místo, uděláme si to prostě tak, aby nám to vyhovovalo. Cestu domluvit, objednat vrtulníkový výlet, výlet lodí atd. atd. přeci zvládnu sám! Šetřit za každou cenu nemusíme, ale vyhazovat zbytečně taky ne! Anglicky se domluvím, cesty se nebojím (ročně jezdím kolem 65T km), tak vo co go?!

Začal jsem plánovat detaily jednotlivých dnů. Hodně informací jsem načerpal s pomocí strýčka Googla, načetl jsem spoustu informací a zkušeností jiných cestovatelů na webu. Počátkem března to vrcholilo...

Nejdříve nový pas, protože starý jsem měl už dva roky propadlý, po Evropě ho na nic nepotřebuju. Hned poté jsem se prohlásil za vedoucího skupiny a začal řešit vstup do USA pro sebe a manželku (svoji, hi). Vyplnění ESTA a její potvrzení ze strany amerického úřadu bylo otázkou asi tak tří hodin. Ihned poté jsem začal zajišťovat letenky. Tady velmi pomohla dcera, bývalá pracovnice Lufthansy. Vyzná se velmi dobře ve všech fíglech a tak zpáteční letenky do Los Angeles za 398Eur/osobu byly za chvíli v našem mailu. Pak jsem pokračoval s ubytováním, tady pomohl Booking.com. Pronájem auta jsem zajistil také dost dopředu, cca 4 měsíce. Poslední výlety jsem zajistil asi tři měsíce před odletem, dřív to nebylo možné, protože kalendáře na webech potřebných společností prostě nepočítaly se mnou, hi, a byly jen na uvedenou dobu dopředu.
U auta jsem nejprve zvolil střední třídu (americkou!), později jsme dostali na místě nabídku na větší auto a to bylo dobře! Toyota Highlander byla ta "velikost akorát" na skoro 5,5 tisíce km. Akorát to bylo hladové jak šakal - chlemtalo to, potvora, skoro 10l/100km! No to víte! Amerika!

Vzhledem k ceně letenky jsme museli odlétat z Mnichova, i tak to vyšlo vše levněji. Vyrazili jsme o den dřív od nás do Bavor, v klidu koukli na Mníšek pod Alpou (jak krásně nazýval Mnichov Karel Kryl) a vyspaní v opravdu tichém hotelu se 1. září ráno kolem 6-té hodiny dostavili k odletu. V 8:15 jsme vystartovali směrem do Vídně a poté do Los Angeles. Zní to podivně, ale opravdu tato trasa byla mnohem levnější, než přímý let Vídeň - LA.
Kontrola na letišti celkem lidská, nic extrémního po nás nechtěli. Dokonce moje příruční zavazadlo, fotobatoh s téměř 9-ti kily výbavy, je nechal v klidu, hi. Jen ta doba letu potom byla hnusná - více než 11 hodin ve vzduchu je fialový hnus, v poloze sardinky to má do pohodlí setsakra daleko. Leč přežili jsme to a v cca 15:30 los angelského času jsme sedli na ranvej a byli tedy v Americe.
Imigrační kontrola proběhla pohodlně a rychle. Jen ty jejich procedury nejsou nic moc extra. Nejprve si vás vyfotí, potom jdete na osobní pohovor. Dvě otázky - kam a na jak dlouho. Potom vám sejmou otisky všech prstů! a znovu vyfotí. Prostě jste za zločince, ještě jste nevylezli z letiště.
Paranoja, jinak to nazvat neumím. Asi fakt předpokládají, že ev. terorista se k tomu přizná v deklaraci a nechá se poslat zpátky domů dřív, než stačí něco provést. Ponižující, hnusná a otravná procedura pro všechny ostatní, mě nevyjímaje. My s manželkou, i vzhledem k věku, asi už nejsme nebezpeční, takže úředník prohlásil "Enjoy your holiday, Milan!" a šli jsme.

Po vyzvednutí hlavních zavazadel jsme potom směřovali k půjčovně, kde jsme vyzvedli již zmíněnou Toyotu a vyrazili směrem k prvnímu ubytování - Twentynine palms na okraji Mohavské pouště, asi 200km od LA. Cesta probíhala s pomocí navigace Waze, napojené na Google, tedy mající aktuální informace o provozu. Pohyb po dálnici o šesti pruzích v každém směru je napoprvé zážitek, ale zvyknete si velmi rychle. Později jsme navigaci už nepotřebovali, zase až předposlední den pro návrat do LA... Na místo jsme dorazili (po krátké zastávce na nákup vody a nějaké té obživy na cestování po poušti, kde restaurace jistě nebudou, hi) krátce po 7-mé večer, rychle se ubytovali a spěchali do hotelového bazénu se osvěžit, protože venku bylo horko jak v peci - začátkem září! Osvěžení se povedlo dokonale a tak jsme ulehli do postele v klimatizovaném pokoji a usnuli jak nemluvňátka, hi. Ráno nás čekal první národní park - Joshua Tree National Park.

Joshua tree je česky Juka krátkolistá, takový zvláštní strom, který roste jen na pouštích a v té Mohavské má "hlavní sídlo". Představuje prý svatého Joshuu, jak se modlí k Bohu, proto to jméno. Ráno v 8:00 jsme už byli u informačního centra parku, bylo to asi 5 minut od hotelu. Jenže oni tam nevstávali tak brzo! Až 8:30 otevírali. Tak jsme pochodili kolem, zrána ještě nebylo takové horko, tak to šlo.
V půl deváté jsme zakoupili roční kartu pro vstup do národních parků - Amerika the beautiful - vyplatí se už při návštěvě tří parků a navíc se dá po návratu za polovic prodat dál, protože platí pro celé auto a má dvě kolonky na jména. Takže vyplníte jednu a druhou necháte pro ev. nového majitele. Není to nic nelegálního ani neobvyklého, paní v centru nám to sama doporučila.
Mohavská poušť je i v září docela horká, teploty přesahují přes den 43°C, tedy 110°F. Přes park vede hezká cesta, je na ní spousta možností k zastavení a kochání se přírodou. Obyčejně prý trvá průjezd parkem asi tak hodinu a půl, my jsme jeli přes tři hodiny. Spousta krásných skal, pouštních rostlin a postupně přibývaly i ty jmenované Juky. Fotil jsem opravdu velmi intenzivně, žena si dokonce stěžovala dceři, že tatínek fotí kdejaký šutr a ji tím zdržuje, hi. Večer ale prosila o nějaké fotky, které může poslat dětem a kolegům do práce. To jí bylo všechno dobré, najednou, hi!
Jedna část parku je obrovským polem kaktusů, vysokých asi metr. Tam jsme zajeli nejdříve a potom tedy dál za těmi stromy. Kaktusy jsou ale pěkné mrchy - jen se jich opravdu zlehka dotknete a už máte jejich ty "chlupy" zapíchané v pokožce. Žena se dotkla, nechtěně, předloktím jednoho z nich a hned vypadala jako dikobraz! Pak jsem měl spoustu práce jí to vytahat z ruky. Naštěstí to bylo bez bolesti i bez následků, dotek byl velmi jemný.
Poté následovala cesta do oblasti stromů, skal a jiných zajímavostí Mohavské pouště. Mezi ně patří i známá Skylla - tedy lebka - skála, která má tvar připomínající lidskou lebku.

Po projetí parkem jsme potom zamířili do Kingmanu, kde bylo další ubytování v klasickém americkém motelu, jak ho známe z filmů. Nízká budova, vchody vedle sebe, za každým pokoj s koupelnou, lednička, klimatizace a hlavně krabice na led, tolik potřebný na dobrou Coca Colu, hi! Auto zaparkované přede dveřmi.
Následující den měla žena narozeniny, tak jsme zašli do "Steak house" na pořádnou teplou večeři. Bylo to super, pořádný kus masa není nikdy na škodu!
Další den nás čekal Grand Canyon.

Ale o tom až v dalším díle!

Následuje obrazová příloha (několik málo z celkových 2.557 fotografií, pořízených na cestě po národních parcích).





Vstup do národního parku v městečku Twentynine palms...







Cactus Cholla neboli Cylindropuntia fulgida...







Samé kaktusy kam se podíváš... Cactus Cholla Garden







Joshua tree aneb Juka krátkolistá ve své plné kráse...







Známá skála, nazývaná Skylla...







Cesta přes park je velmi pěkná, udržovaná...