Jak jsem objevoval Ameriku - II

Autor: Milan, OK2IMH <viz text >, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 01. 10. 2019

Další naše cesta vedla do Grand Canyonu. Tento geografický útvar má za sebou miliony let tvarování a eroze. Celkově na délku měří více než 277 mil, tedy přes 443km, což představuje skoro délku naší republiky. V nejširším místě pak má několik kilometrů. Prostě je to opravdu obrovské...

Nejdříve jsme museli dojet do návštěvnického centra, prokázat se ročním pasem a svým cestovním pasem pro kontrolu, pak jsme mohli dojet na obrovské parkoviště (tam bylo všechno obrovské, tak už to slovo nebudu ani psát, bylo by to zbytečné, hi). Parkovací plochy jsou v Americe velmi velkorysé (obecně), prostě počítají s těmi jejich auty a s tím, že ne každý(á) zaparkuje autem širokým 2m na prostoru o šířce 2,2m. Prostě místa k zaparkování a následnému vystoupení z auta je víc než dost. Odtamtud se šlo pěšky snad jen 200m k okraji Grand Canyonu. Na první pohled vás uchvátí jeho velikost. Na druhý také...

Dole místy spíš tušíte, místy vidíte řeku Colorado, jak se zhruba v kilometrové hloubce (udává se 1100m) proplétá mezi skalami a útesy. Podél Canyonu se vine cestička pro návštěvníky. Dá se po ní projít úsek asi 6,5km. Nebo můžete vždy jen dojít k vyhlídce, pokochat se přírodou a pak se vrátit k zastávce shuttle busu, který zdarma jezdí po parku a ten vás doveze k další vyhlídce. My jsme zvolili pohyb po vlastních nohou. Teprve až z konečné zastávky jsme dojeli zpátky k parkovišti tím autobusem. Bylo to tak mnohem zajímavější.
Co mě docela štvalo, byli turisté z dálného východu, odhaduji, že většina jich byla z Číny. Poměrně neukáznění, často a dlouho blokovali vyhlídky, protože čínská Mařenka se přeci napřed musí vyfotit sama, pak s jednou kamarádkou, pak s druhou, načež poté ještě i s oběma. To celé nejdřív na stojato, potom naležato a hlavně mobilem (což z duše nesnáším, výraz "selfíčko" na mě působí asi jako rudý hadr na býka, hi). Napřed jedním, potom druhým mobilem... To mě skoro čerti berou, ale nic s tím nenadělám. Nezbývalo, než najít jiný cyklus příchodů k vyhlídkám, abych se zbavil těch nejotravnějších turistů. Já přijdu, z dálky pokoukám, jdu blíž, nafotím si to a do půl minuty foťák mizí v batohu. Pak už se jen kochám bez něj. Nechávám prostor pro ostatní, taky chtějí mít vzpomínku. Ale asi mám naivní představy... Ale stejně tam těch číňanů bylo na můj vkus strašně moc. No jo, ale jich je několik miliard, tož co to je s ohledem na jejich skutečný počet, hi...

Po okraji Canyonu je zábradlí jen na několika místech, takže kdyby nějaký zoufalý člověk (třeba afektovaná, pubertální Greta) chtěl skočit dolů v zoufalství nad tím, jak přišel o dětství a o iluze, může to udělat. Hloubka je dostatečná k tomu, aby to bylo řešení definitivní, hi. Orli, resp. kalifornští kondoři taky rádi maso...
V jednom místě je dokonce možné sejít pěšky dolů na dno Grand Canyonu. To jsem ale neriskoval, nechtěl jsem být tažen vrtulníkem nahoru jak zdechlina, jako jsem to viděl u nějakého jiného turisty, který evidentně přecenil své síly. Vyhlídky byly naprosto fantastické, bohužel to ani nešlo pořádně nafotit, protože světlo bylo na prd. Bylo by potřeba zůstat do večera, kdy slunce bude trochu zboku. Přes den je poměrně hodně vysoko, připadalo mi to skoro kolmo k zemi. Ono je to také celé jižněji, než leží naše republika, proto si toho hned všimnete.
Tak jsme došli k poslední vyhlídce, nastoupili do shuttle busu a dojeli zpátky k autu. Následovala cesta do města Page. Bez sebemenších problémů jsme tam dojeli, i když už potmě. Kousek před Page je totiž známá podkova, neboli "Horseshoe bend", kde se řeka Colorado točí v ostré zákrutě. Tato podivuhodnost leží na území kmene Navajů, kteří si to tam zpoplatnili. Částka 10USD ale není až tak strašná. K dispozici je za ni veliké parkoviště a udržovaná, ale písčitá cesta k zákrutě řeky. Přijeli jsme tam zároveň se západem slunce, pohled to byl nádherný. Vyfotit ale nejde zrovna jednoduše - je to moc obrovské a je to moc zblízka. Naštěstí jsem s tím již doma počítal a tak širokoúhlý objektiv pomohl. Jo, kdo je připraven, není překvapen, hi, hi.
Potom už jen dojezd asi 10 mil na hotel. Přespat a ráno na dopředu objednanou prohlídku Antelope Canyonu, jedné z nejkrásnějších scenerií, které jsme viděli. Nádherné pískovcové útvary, barvami hýřící, jako by byly namalované ve Photoshopu.
Ale o tom zas až příště...





Grand Canyon...







Grand Canyon...







Grand Canyon...







Grand Canyon...







Grand Canyon...







Zhruba uprostřed je vidět klikatá pěší cesta dolů k řece Colorado......







Podkovovitá zákruta řeky Colorado......