Jak jsem objevoval Ameriku - VIII

Autor: Milan, OK2IMH <viz text >, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 08. 10. 2019

Poslední článek zakončí naši americkou cestu v Los Angeles.
Tam jsme dorazili po 12,5 hodinách cesty ze San Francisca. Původní plán, zůstat na cestě dva dny, vzal za své a chtěli jsme si trochu odpočinout před cestou zpátky do Evropy. No a den navíc v LA taky nebyl úplně špatná myšlenka...


Los Angeles je v první řadě obrovské město, má samo o sobě zhruba 4,5 milionu obyvatel, s okolními městy, se kterými tvoří obrovské souměstí (Santa Monica, Anaheim, Pasadena, Burbank atd.), potom v dané oblasti žije něco málo přes 18 milionů lidí. Tedy skoro dvě naše republiky.

Bydleli jsme v severním Hollywoodu, poblíž letiště Burbank. Někdo by si možná mohl myslet, že je to luxusní čtvť. Není tomu tak. Je to úplně normální okraj města, sem tam nějaké bistro nebo menší obchod. Obyvatelstvo spíše hispánského a indického původu. Slušní a milí, bezproblémoví lidé.. Hotel byl super, čistý, velký pokoj, krásná a velká koupelna. Po ulicích venku se ale toulá spousta bezdomovců, městskou dopravou tam opravdu jezdí jen ta nižší část společnosti a sem tam turisti, kterým se, jako nám, nechce jezdit po městě autem. Na jízdu to město složité není, ale hledat levné parkoviště, nebo parkoviště vůbec, není jednoduché. Jezdit veřejnou dopravou je navíc zajímavé, vidíte trochu i tu "odvrácenou stranu" města. Los Angeles nejsou totiž jen hollywoodská studia a Beverly Hills. Tady pochopíte, proč někteří Pražáci nazývají veřejnou dopravu "sockou". V LA to tak opravdu bylo. A my můžeme takříkajíc olíznout všech deset, že se nám v ČR nedaří až tak zle, jak si někdy namlouváme!

Los Angeles je jinak velice hezké město. Jako ostaní města, která jsme navštívili, roste spíš do šířky a ne do výšky. Nějaké mrakodrapy sice má, ale jen poměrně málo v porovnání s jinými městy, hlavně na severovýchodě USA. Nejkrásnějsí pohled byl z ochozů Grifithovy observatoře, která je hezky na kopci a je z ní nádherný rozhled na celé město. Tu jsme navštívili samozřejmě také, ale až druhý den. První den jsme si vyhradili na Universal Studios se všemi jeho zajímavostmi.

Ráno jsme v klidu posnídali a vydali se autem směrem k Universal Studios. Parkoviště u metra bylo vyhrazeno jen pro cestující tímto dopravním prostředkem, proto jsme vpodstatě byli přinuceni zaparkovat až v Universal Studios v parkovacím domě. Parkovné je odstupňované podle toho, jak dlouho chcete jít potom pěšky k hlavní bráně. My jsme zvolili tu nejlevnější variantu parkování (27USD), ale nijak daleko to nebylo, asi jen 5 minut pěšky od auta k hlavnímu vchodu. To netuším, proč tedy někteří platili 50USD za možnost být blíž, když o nic nešlo. Asi je to tak, jak někdy žertem říkám - chodím do 50-ti metrů, dál se jezdí autem, hi, hi. My jsme byli "rozchození" po národních parcích a tak pár set metrů nebylo nic.
Jedním z prvních šoků bylo vstupné. Když jsem tam byl před 20-ti lety, stál mě vstup i s cestou mikrobusem z hotelu asi 65USD, dnes jen vstupné stojí 139USD. No ale chudáka to nepotkalo, hi, tak jsme zakoupili dvě vstupenky a šli se podívat, co tam mají nového. Některé atrakce zůstaly stejné, třeba Water World nebo Jurassic Park. Jinak nové atrakce byly s tématem Harry Potter, Simpsons, Transformers, Mumie atd. Projížďka malým vláčkem po studiích byla zachována a byla víc než z poloviny nová (resp. jiná oproti tomu, co jsem si pamatoval).
Naše první cesta vedla do Bradavic (nebo jak se to jmenuje). Krásně postavené kulisy, evokující zimu, i když z nás skoro teklo horkem, hi. První horská dráha byla spíš pro malé děti, krátká a nikterak extrémní. Ale i tak to stačilo, že žena jela skoro celou cestu se zavřenýma očima, hi. Dál jsme tedy šli na vláček, který jezdí mezi halami jednotlivých studií a který má po trase pár zajímavostí a holografických scén z různých filmů. Zažijete povodeň, požár v metru. V jedné hale kolem vás běhají tyranosauři a plivou kolem sebe své jedovaté sliny (vodu), to musíte mít foťák schovaný, jinak ho máte mokrý. Nutno uznat, že s polarizačními brýlemi to bylo skutečně zajímavé a docela reálně vypadající. Cestou vláčku potkáte klulisy mnoha známých filmů či seriálů. Zoufaĺé manželky nebo Panství Downtown, jen namátkou. Ze mě byl spíš zoufalý manžel, protože mi to celé připadalo jakési ošizené oproti tomu před 20-ti lety. Ale co byste chtěli za těch několik tisíc vstupného, že...

Jurský park jsem si nemohl nechat ujít, to se mi kdysi velmi líbilo a ani tentokrát jsem nemohl vynechat. Manželku jsem přesvědčil, kupodivu, docela snadno. No, hlavně netušila, do čeho jde, hi. Nicméně jízdu na raftu jsme si užili a závěrečný pád do vody taky. Ty loutky všelijakých pravěkých potvor (spíš tedy potvor, jak si je my dnes představujeme) byly hezky technicky udělané, pohyby to mělo skoro přirozené. Všude jsem se spíš rozhlížel, co kde a jak funguje, vlastní potvory mě nechaly klidným, hi.
U východu z této atrakce jsme potkali človíčka, který měl na ruce koženou dlouhou rukavici a na ní - mládě nějakého toho ...saura. Bylo to vyrobené nádherně, vypadalo to jako živé. Pán ochotně dětem vyprávěl, jak je mládě zvídavé, co žere a spoustu dalších ptákovin. Ty děti mu doslova visely na rtech. Pán samozřejmě tu loutku řídil, ovladač měl měl v dlani druhé ruky a podle potřeby spustil "program", který provedl určité pohyby nebo sekvenci pohybů loutky. Nechával děti hladit "zvířátko" pod bradou. Jak ale někdo sáhl na čumák shora, zmáčkl jiné tlačítko a "zvíře" projevilo nelibost. No prostě divadýlko pro děti, nutno uznat, že skvěle připravené (ostatně jako vše v Holywoodu).
Následovaly 3D jízdy v hale Transformers a posléze i let Springfieldem s Houmrem Simpsonem. Ptákovina, ale taky technicky docela zajímavě udělaná. Scéna se promítala na kulovou plochu, tím pádem byl obraz i bez polarizačních brýlí 3D (známá věc, třeba německé letecké muzeum Sinsheim to má taky, ani nemusíte do Ameriky, hi). Opravdu rozšířená nebo přímo umělá realita nabírá na síle.

Asi nejhezčí zážitek z Universal Studios bylo představení se zvířaty. Ukazovali, co všechno lze naučit zvířata pro účinkování ve filmu. Tak to jsem hleděl! Dokázali naučit kočku! aby prošla přesnou trasu a udělala nějaké kejkle, morčata, slípky, kohouta, sovu! Papoušci jsou obecně bráni jako učenliví, tak triky s nima až tak nepřekvapily, o pejscích ani nemluvě. Ti přímo excelovali. Prostě toto bylo to nejlepší, ukázalo se, že ti lidi umí ta zvířata zaujmout a hrou je naučit spoustu triků. Každé zvíře dostalo nějakou tu svoji pochoutku za odvedený výkon, lidi byli nadšení. Nemělo to chybu!

Další den si vyhradila žena na nákupy dárků. Trpěl jsem jak zvíře, musel jsem ji dovézt do několika obchodních center a ještě tam být s ní! Ale vydržel jsem! Medaili za to ovšem asi nedostanu, hi... Odpoledne jsme vyrazili opět do města, tentokrát na Grifithovu observatoř, která je nad městěm.

Protože jsem měl i toto řádně nastudováno, věděl jsem o problému s parkováním. Zaparkovat někde pod kopcem a pak lézt 5km nahoru se mi tedy opravdu nechtělo. Tak přišla na řadu "socka". Autobusem k metru, red line, North Hollywood. Odtud na zastávku Vermont/Sunset, odkud jezdil speciální autobus jen k observatoři a zpět. Co pasažér, to 50 centů, takže skoro zadarmo a dovezl nás až ke vchodu. To bylo super! Žádné hledání drahého parkoviště, v pohodlí až na kopec. Cestou bylo vidět, že rozhodnutí bylo správné. Pod kopcem stáli policisté a regulovali dopravu, docela slušná zácpa a zmatek tam byl.

Grifithova observatoř je poměrně rozsáhlá stavba, má tři kopule s dalekohledy, dokonce v jedné z nich dělali pro turisty nějaké krátké prezentace s výhledem na večerní oblohu. Já jsem se spíš těšil na západ sluníčka (dojeli jsme tam kolem 6pm). Měl jsem stativ s sebou a nebyl jsem sám. S pár kolegy fotografy jsme hodili řeč, o technice i jen tak, bylo to zajímavé zpestření.
Kolem 7pm se už docela slušně stmívalo, tak nastala ta správná doba na fotky večerního LA. Povedlo se a kolem 8pm jsme už zase seděli v autobuse směr metro. Metrem jsme dojeli na konečnou red line, tedy North Hollywood. Odtud jsme chtěli jet autobusem na hotel, ale nevšimli jsme si, že odpoledne a večer jezdí ten bus jinou trasu. Takže jsme pěkně "zakufrovali". Měli jsme denní jízdenku, takže problém z této strany nenastal. Moje myšlenka, vystoupit a na druhé straně cesty si počkat na bus zpátky na stanoviště, se ukázala jako zajímavá, leč skoro neproveditelná. Hodinu a čtvt jsme čekali na autobus zpátky. Hodinu a čtvrt sami na zastávce, kolem jen plně obsazená 4-proudová cesta (v každém směru), jinak tma jak v pytli a nikde nikdo. Naštěstí! No dopadlo to nakonec tak, že jsme na hotel dojeli až 0:35. Slušný výkon, když si uvědomíte, že to bylo zhruba 10km, které jsme tedy jeli víc než tři a půl hodiny, hi. No aspoň máme zážitek z večerního LA. To je v noci úplně jiné město. Celou dobu ale poblíž metra, kde jsme čekali na ten správný bus, stálo policejní auto se dvěma policisty. Takže strach jsme ani nemuseli mít. Jen to celé moc dlouho trvalo. Ovšem viděli jsme "za odměnu" desítky různých existencí, jimž se z hlavy valil kouř z marihuany a do střízlivosti měli také daleko. Pouliční prodavači všeho a ničeho, speciální "noční stánky" s prodejem jídla a pití, které vznikly najednou a na druhý den samozřejmě už tam nebyly apod. No prostě zážitků bylo víc než dost!

Poslední celý den v LA jsme zajeli na Hollywood boulevard, kde je známý "Walk of Fame", čili chodník slávy. No to je vám pitomost, až to tříská! Na zemi jsou jakési mosazné hvězdy, v nich jméno a to je celé. Je jich tam docela hodně, dokonce nabízejí na ulici možnost stoupnout si na jednu, oni z písmenek udělají vaše jméno a vyfotí vás. No kýč jak bič! Pro klid v rodině jsem ty pochůzky nějak vydržel, pochodili jsme po bulváru a krátce po poledni se vydali zpátky na hotel. Cestou jsme se stavili na jídlo a potom už jen na pokoj, chystat věci na cestu zpátky do Evropy.

V pátek ráno do auta a30km (tedy zhruba přes půl města) vrátit auto do půjčovny a dostat se na letiště. Odevzdání auta byla otázka asi tak dvou minut. Došel chlapík k autu, zkontroloval , že je nádrž plná, vypsal kilometry (tedy ty jejich míle), vytiskl lístek a bylo hotovo. Na letišti jsme byli za dalších asi 10 minut. Pak už jen počkat na letadlo, které letělo o více než hodinu později, takže se nám to trochu protáhlo. Ale mohli jsme být rádi, že jsme vůbec letěli, pár dnů zpátky se neletělo. Ono vlastně ani letadlo z Evropy nedoletělo do LA, vracelo se krátce po startu zpátky o Vídně. Tak nemělo ani co odletět z LA do Evropy.
No tak jsme počkali a letěli zpátky. Utrpení sardinek, nic jiného to není. Naštěstí cesta zpátky je o víc než půl hodiny kratší. Po přistání jsem nasedl do auta, které mi připadlalo nějaké moc nízké. To je tak, když po třech týdnech ve velkém SUV sednete do normálního kombíku. Máte pocit, že sedíte na silnici, hi.
Vyrazili jsme kolem 16:00, skoro přesně o půlnoci jsme dojeli domů.

Oddechl jsem si, vše bylo za námi bez jediného problému, vše klaplo tak, jak bylo naplánované. Neuvěřitelné, hi!


That"s all, folks!


Na úplný závěr opět pár fotek z cesty:





Bradavice v zimě...







Zbytky po natáčení Války světů (S. Spielberg koupil 747 a upravil pro film, hi)...







Takto končí jízda Jurským parkem...







Krásný model prehistorického zvířete...







Pejsek se opravdu předvedl...







Grifith observatory...







JV pohled na noční LA...







JZ pohled na noční LA od observatoře..







Jedna z desítek hvězd na Hollywood blvd...







Otisky rukou a stopy Michaela Jacksona...







Pohled na nápis Hollywood od Hollywood bulváru...